Pacičkové příběhy 


                            Musím vám prozradit jedno tajemství.

Panička si myslí, že smeták slouží k zametání.

To je samozřejmě omyl.

Číst dál...


Panička: "Sáro! Alfe!"
Alf: Slyšel jsem ji.
Sára: Já taky.

Alf: Jen jsem právě neměl chuť vstávat.

                             Sára: Já jsem zvažovala, jestli se mi to vyplatí.

                             Číst dál...


Panička mě jednou přistihla, jak piju vodu.

A prý se docela zasmála.

                       Nechápu proč.

                        Číst dál...


Jednoho dne mě panička vzbudila z velmi důležitého spánku.

Nevím proč. Spal jsem totiž úplně spokojeně.

                    Číst dál...


Když jsem byla malé štěně, byla jsem opravdu maličká. Tak maličká, že se moji lidé báli, abych někde neutekla nebo neprolezla pod plotem.  

Číst dál...


Když se u mě doma objevila nová přepravka, byl jsem přesvědčený, že jde o velmi podezřelý předmět.

                   Číst dále... 


Nutně potřebuji krabičku. Na svojí myšku. Aby se mi neztratila. Ale, kde ji vzít? No jo, už vím. Na stole u paničky.

Číst dále...




Je všední den. Panička vstává v sedm ráno a první co udělá je, že nám dá snídani. Mňam. 

                     Číst dále...



Procházel jsem se po svém domě a zastavil se u dveří. Pod dveřmi něco čouhalo. Tedy chvíli. A pak ne. A pak zase chvíli. A zase ne. Připravil jsem se do startovací pozice a pozoroval to dění. 

                        Číst dále...