Ráno

Je všední den. Panička vstává v sedm ráno a první co udělá je, že nám dá snídani. Mňam.

Je víkend. Je sedm ráno. Panička nevstává? Co se to děje? Žije? Támhle jí kouká z poddeky pár prstů. Zkusím se jich jemně dotknout packou. Nic. Tak znovu. Packa, a k tomu vytažený drápek. Palec zmizel pod dekou. Ale vykouknul druhý, na opačné straně. Nenápadně se přesunu. Packa nemá smysl. Zkusim trochu žižlání. Palec zmizel.

Chjo. Žije. Ale jídlo nikde. Podívám se zase na druhou stranu. Nebudu to obcházet. Přeskočím paničku. Z poddeky se ozve vyčítavé "Sáro". A dál nic.

Všechno je schované. Ale já se dočkám.

A také jo. Kdepak, tady se spát nebude. Tentokrát už si palec přidržím tlapkou s drápkem a jemně koušu.

Tohle panička nedá. S povzdechem vstane. Snad jde konečně připravit tu snídani.

Jee, ta má krásně vyhřátý pelíšek. Myslím, že snídaně počká.

Dobrou noc.