Když panička zavolá
Panička: "Sáro! Alfe!"
Alf: Slyšel jsem ji.
Sára: Já taky.
Alf: Jen jsem právě neměl chuť vstávat.
Sára: Já jsem zvažovala, jestli se mi to vyplatí.
Alf: Občas přijdeme.
Sára: Občas se jen podíváme.
Alf: A občas usoudíme, že panička si to může dojít říct sama.
Lidé si myslí, že když na nás zavolají, máme hned přiběhnout.
To je ale psí způsob života.
My kočky si nejdřív musíme promyslet několik důležitých věcí.
Je to opravdu nutné?
Má panička pamlsek?
Nebo chce jen vědět, kde jsme?
A hlavně...
Vyplatí se kvůli tomu vstávat?
Pokud ano, přijdeme.
Pokud ne...
Budeme dělat, že jsme neslyšeli.
Ne proto, že bychom byli neposlušní.
Jen jsme po pečlivém zvážení situace dospěli k jinému rozhodnutí.