Alf nechápe, proč se panička směje
Panička mě jednou přistihla, jak piju vodu.
A prý se docela zasmála.
Nechápu proč.
Jasně, mohl bych se normálně naklonit nad misku, vystrčit jazýček, napít se, namočit si fousky a potom se dvě hodiny umývat.
Jenže proč bych to dělal?
Já mám lepší způsob.
Nejdřív si misku opatrně přitáhnu packou blíž k sobě. Člověk přece nebude zbytečně chodit, když může zařídit, aby voda přišla za ním.
Potom namočím packu.
Naberu vodu mezi polštářky.
A slíznu ji.
Pak to celé zopakuju.
Funguje to výborně.
Panička tvrdí, že je to zbytečně složité.
Já si naopak myslím, že je zbytečně složité strkat hlavu do misky.
Navíc si nenamočím fousky.
A každý správný kocour ví, že mokré fousky jsou velmi nepříjemná věc.
Takže jestli se mě ptáte, kdo z nás dvou pije vodu správně, odpověď je naprosto jasná.
Já.
Jen nevím, proč se u toho panička pokaždé směje.