Jak Alf objevil tajemství přepravky

Když se u mě doma objevila nová přepravka, byl jsem přesvědčený, že jde o velmi podezřelý předmět.

Jako správný kocour vím, že všechno nové je potřeba důkladně prověřit. Nejprve jsem přepravku obešel zleva. Potom zprava. Následně jsem ji očichal. A když jsem zjistil, že se nehýbe, odvážil jsem se do ní strčit jednu tlapku.

Nic se nestalo.

To bylo zvláštní.

Přidal jsem druhou tlapku. Pak hlavu. Nakonec zbytek kocoura.

Uvnitř bylo překvapivě útulno.

Přepravka byla tmavá, klidná a nikdo mě tam neotravoval. Chvíli jsem tam jen seděl a přemýšlel, jestli lidé náhodou nepořizují přepravky proto, aby měli kočky vlastní soukromý byt.

Pak jsem si lehnul a usnul.

Když mě panička našla, smála se. Nechápu proč. Objevil jsem přece výborné místo na spaní.

Od té doby jsem přepravku pravidelně navštěvoval. Občas jsem si v ní zdřímnul. Občas jsem v ní jen seděl a pozoroval okolí. Začal jsem ji považovat za součást svého království.

Jenže pak přišel den, kdy se ukázalo její skutečné tajemství.

Dvířka se zavřela.

Přepravka se zvedla.

A já pochopil, že to není soukromý byt.

Je to dopravní prostředek.

Následovala cesta autem, několik nespokojených mňouknutí a návštěva veterináře. Když jsme se vrátili domů, dlouho jsem nad tím přemýšlel.

Přepravka mě zradila.

Na druhou stranu se v ní pořád spí docela dobře.

A tak jsme uzavřeli příměří.

Já předstírám, že nevím, k čemu opravdu slouží.

A přepravka předstírá, že je jen obyčejný pelíšek.