Alf na čekané

Procházel jsem se po svém domě a zastavil se u dveří. Pod dveřmi něco čouhalo. Tedy chvíli. A pak ne. A pak zase chvíli. A zase ne. Připravil jsem se do startovací pozice a pozoroval to dění. Občas jsem i tlapkou zkoušel tu záhadu chytit. Ale byla neposedná.

Za chvíli se ke mně přišla podívat Sára. Chvíli sledovala co dělám, jenže tu věc nejspíš vyplašila. Už se to neukázalo.

Řekl jsem jí, že jsem pod těmi dveřmi viděl jakousi objevující se a mizející věc. Chvíli zůstala se mnou číhat. Ale nic se nedělo. Nic se nepohlo. Sára znuděně odešla. Já jsem tam číhal ještě asi další půl hodiny. Nic.

Celou tu velkou akci sledovala panička. A když jsem se na ní ohlédl, viděl jsem, že sotva drží smích. Pak mi to prozradila.

Původně z druhé strany těch dveří seděla Sára a myla se. A jak se tak myla, tak ji vždycky kousek ocásku podjel pod dveřmi. To byla ta mizející věc. Takže když se Sára přišla podívat co dělám, vzala si vlastně mizející vec sebou. A já tam číhal zbytečně.

Hlavně to nikomu neříkejte.